Říjen 2015

Denní dění

22. října 2015 v 21:40 | Skříťa |  Události posledních dní
26. 10.
Zjišťuju jak strašně jsme v dnešní době závislí na mobilních telefonech. Mně ten můj dneska solidně vypekl. Umřel dřív než se stihl probrat k životu jeho elektronický kokrháč, který mě každý den nevybíravým způsobem tahá z postele. Je to šok, když zjistíte, že je ten nesmrtelný pták vlastně děsně nespolehlivým prostředkem buzení, a že místo běžné hodinky máte na vypravení do práce asi tak deset minut. Naštěstí Supermanovský reflex ve mně ještě nevymřel a zrychlení z nuly na sto proběhlo úspěšně. I v té rychlosti jsem si všimla vzkazu na místní trafice, stálo tam, že si máme užít svůj každodenní rituál. V hlavě jsem si promítla ty fofry jak ráno metám do práce a říkám si, že si to teda užiju. Každý den tam a zpět - pořád ta stejná odrhovačka. Ale přitom pokaždé trošku jiná. Tuhle zbarvené listí, tam pohozený odpadek, který se záhadně stěhuje z místa na místo, ale tvrdošíjně zůstává věrným dítětem ulice, koncert kroků lidí kolem mě, střídající se počasí, tváře, auta, vzduch - někdy svěží, jindy smogový smrad spálených brambor. A tak si žiju a užívám pravidelná pochodová cvičení, abych byla ráno včas na značce a nalívala a nalívala do těch dutých hlav to, co tam není a mělo by být. Divím se, že ze mě ještě není skeptik. Ne, přátelé. Užívám si ten svůj každodenní rituál a miluji svoji práci.

24. 10.

Občas své drahé polovičce říkám, že jak je starej, tak je blbej. Doposud mě ale ještě nikdy nenapadlo, že vezmeme-li tuhle průpovídku doslova, pohybuje se jeho IQ někde v rozmezí idiocie. Optimistické na tom je, že v tomto případě s narůstajícím věkem paradoxně bude líp. Otázkou je, jestli realita zachová stejnou logiku. :-)
Taky občas přemýšlím, proč se právě my dva vymykáme běžným měřítkům. Už jsem slyšela spoustu něžných oslovení, která si mezi sebou vyměňují zamilovaní. Miláčku, čumáčku, broučku... to všechno sice na repertoáru máme, mnohem víc se ale u nás nosí oslovení chcíplá kryso nebo ty můj blbečku. Mnohdy to funguje líp než kdovíjaké něžné zdrobnělinky. Minimálně to pokaždé vyvolá pobavený úsměv. Kdybyste ale měli pocit, že můj muž trpí, občas máte pravdu. Má můj obdiv, že to se mnou vydržel i přes to, že občas prudím, projevuju svoji náladovost a neustále ho peskuju. Na druhou stranu, věrnější a oddanější ženu by hledal jen těžko :-) Nevěříte?! Věřte!


23. 10.

Můj muž mi včera před usnutím vysekl opravdu milou poklonu. Když ode mě v polospánku přijímal pusu na dobrou noc, zeptal se mě, proč mu proboha dávám ten špinavý kapesník na obličej. Ptala jsem se ho, jaký kapesník má na mysli. Opravil se, že nikoli kapesník, ale smradlavé ponožky. Pět minut jsem přemýšlela nad tím, jestli se urazit nebo to brát jako dobrý žert. Pak jsem vyčerpáním usnula. V noci se mi zdálo o pronásledování vrahem s dýkou v ruce. Hodně jsem se naběhala, abych mu utekla a navíc s nejistým výsledkem. Vážně uvažuji nad tím, že omezím sledování těch pitomých komerčních krimiseriálů. Začíná mi to lézt na mozek.


22. 10. 2015

Když si můžou psát své bloggísky všechny blondýny světa, proč by si ho nemohla psát i jedna bruneta. Občas je potřeba vylít si hezky veřejně srdíčko, aby měl člověk pocit, že se třeba najde někdo, kdo si ty srdceryvný bláboly s chutí přečte. No a čtenář může mít taky jednou pocit, že na tom třeba ještě není tak špatně, aby například musel psát podobné plky na web.
Někdy mám ten dojem, že je můj mozek tak těhotnej myšlenkama, že už to prostě musí jít ven. Když už jsme u těch porodů, ten největší je pro mě ranní vstávání. Každý ráno chodím do práce kolem firmy EXL. Ve stejné budově sídlí i pár soukromých doktorů. Občas si říkám, jestli to není trošku paradoxní. Být či nebýt, kdo by nechtěl? Pacient EXL. To zní skoro jako že pod touhle střechou rozhodně nehrozí sociální nejistoty. :-)
Dneska jsem cestou potkala jednoho spořádaného občana, který venčil psa. Pes to bral s humorem sobě vlastním - pochlubil se páníčkovi svým ještě teplým výtvorem. Páníček to poslušně, dbalý všech obecních vyhlášek a předpisů, uklidil. Asociovalo mi to jinou situaci. Situaci beze svědků, zato s dárečkem na botě. Být tomu přítomen majitel zvířecího mazlíčka, který tu voňavost přilepenou k mé botě vyprodukoval, nejspíš by onen pán tvorstva ode mě dostal dáreček. Exemplární tresty peněžní pokutou totiž nefungují tak docela výchovně. Vlastně v některých případech nefungují vůbec. Proč by majitel psa měl platit poplatek za znečištění chodníku, který sám o sobě chodník nevyčistí, když se to může vyřešit na místě, velmi rychle a naprosto efektivně? Prostě bych mu ten dáreček rozmázla o ksicht (pardon, obličej hrdého majitele oživlého smetáka - a to mám tyhle zvířecí potvory celkem v lásce), ať si tam s hrdostí nosí to, co jeho pes za sebou nechává na chodníku a on to přehlíží. Takhle to nepřehlédne...