Červen 2013

Příspěvky z rušených školních stránek 5

11. června 2013 v 17:01 | Skříťa |  Ze školních sešitů
10.sloka - zadaná slova: učení, škola, pole, jelito, smutek, dívka - výzvu přijímá Aneta G.

Prochodil sám celý kraj,
nevěděl, kde mu to učení daj,
do školy už nechtěl víc,
bo z ní stejně neměl nic.
Prošel lesy, pole, louky, viděl hejna vran
ale řezník mu nebyl osudem dán.
Honza byl smutný, ale nevzdával
přec princeznu si tuze přál.
Stále myslel na krále a jeho zlaté korále.
Představil si sebe pánem
už nechtěl býti nikdy kmánem.
Konečně už našel krám,
kde byl také zaměstnán.
První, co se učil znát,
bylo jelito správně udělat.
Zjistil ale Honza Brabenec, že
nemůže být řezníkem,
když ucítil masa pach,
už se viděl na márách.
Utek tedy Honza chrabrý od řezníka pryč,
to radš bude nadosmrti v ruce držet rýč.
Když tak spěchal zpátky domů,
spatřil dívku u ovocného stromu...
11. sloka - zadaná slova: útěk, kniha, rybník, návrat, zklamání, samota - výzvu přijímá Evča
A ta dívka byla dcerou krále,
který Honzu s mečem poslal o dům dále.
Co víc bylo v knize psáno?
Marně král je hledal ráno.
Do světa šli bok po boku,
o samotě, slzu v oku,
seděl starý král...
útěk nečekal.
A princezna? Dívka smělá,
předtím dvakrát ovdověla.
"Vážně nejsi sirota,
pochybnostem vale,
dcera krále - Dorota,
tajemství slyš malé..."
Díky staré čarodějce,
té ošklivé dobrodějce,
zná Dorka svůj původ,
což je právě důvod,
proč ti dva se u ní skryli,
by si ženské chvíli byly
blízko jako dřív.
Pokud jsme se nemýlili,
jednou po ránu
přiharcoval cizí zbrojnoš
a mlel něco o pánu.
Chvíli mluvil o zklamání,
jak to "králík" těžce nese.
zůstal u nich do klekání,
a Dorotka, nebojte se,
vrátila se domů zpátky
věříte-li na pohádky,
spolknete, že stará babka
byla Dorky maminka,
již král tenkrát vyhnat nechal
pro pohlaví miminka.
On chtěl syna, dědice,
za královské hranice
nechal proto vyhnat ženu
i svou dceru
jejíž cenu poznal teprv,
když ji ztratil..
div se z toho "nepotatil."
Vyčítal si všechny činy,
smutně chřadl, plný viny
dokud se zpět nevrátili...
pak si všechno odpustili
a byl konec pohádky,
tak bohaté na řádky.
Domyslete z dojetí
fůru plínek pro děti
a usněte ve víře,
ve své Honzy, rytíře. :-)


Příspěvky z rušených školních stránek 4

11. června 2013 v 17:01 | Skříťa |  Ze školních sešitů
6. sloka - zadaná slova: trám, vědec, židle, snaha, osel, čáry - výzvu přijímá Petra
Tak za babkou vyrazila.
Babka to je ale vědec,
dívka tvářila se jako světec,
když k ní dorazila.
Dosedla na rozvrzanou židli
a s tím hráze jejich slz propukly.
Babko, pomoz, láska je to jako trám,
hokynáře vidím, kam se podívám.
A tu babka povídá:
Nechej ho být, je to osel,
než aby si tě hleděl, raděj pole osel.
Márna snaha, tenhle chlap,
mazej se do světa radši podívat.
Babka byla samý čáry máry
a za rok dívce hrály fanfáry.
7. sloka - zadaná slova: pták, oheń, posel, dítě, krb, zima - výzvu přijímá Lenka
Honza Brabenec byl přelétavý jako pták,
ale teď by do toho taky už rád flák,
dívka se vdává, oheň lásky v jejím srdci hoří
a on stále peníze z výdělků si marně spoří.
Pole osel, to je pravda,
ale kdo si vezme muže, který si rád zavdá?
Amor - posel lásky - se mu vyhýbá
a jeho život dál plyne a ubíhá.
Už není dítě,chce poznat, co je rodinný krb,
ale po vesnici jde o něm spravedlivý drb,
že jeho srdce k dívce chladné bylo
a její city jako pole zrylo.
Nadchází však zima, období bez zemědělské práce,
kdy podívá se na ples do paláce,
kde princezna hezká jako růže
ženicha si hledá, svého budoucího muže...
8. sloka - zadaná slova: lampa, brýle, kočár, svědomí, sláma, túra - výzvu přijímá Petra Ch.
Honza Brabec bere ranec,
vydává se na ten tanec.
Protože jde v noci,
vzal si lampu ku pomoci.
Ušel asi čtyři míle,
na očích měl nejspíš růžové brýle,
když za princeznou z lásky se hnal.
Z ničeho nic v temném lese,
objeví se před ním jáma,
Honza padá do neznáma.
Zbrzdila ho kupa slámy,
proto nemá velké šrámy.
A tak na malou chvilku skončila jeho túra,
a do jámy k němu přiletěla můra, aby nebyl sám.
Za nějakou chvíli,
přijel k jámě kočár bílý.
Záhadný pán z kočáru vytáhl Honzu ven,
ale Honza to pak vzal úprkem.
Konečně doběhl do království,
uvědomil si v mžiku, co udělal za bláznoství.
Svědomí se uvnitř hnulo,
až se mu to nelíbilo,
že chlapíkovy za záchranu ani nepoděkoval
a zbaběle se zachoval.
9. sloka - zadaná slova: král, peníze, sen, meč, tajemství, láska - výzvu přijímá Aneta
Když král spatřil Honzu Brabence
hned cítil v nohou mravence.
V duchu myslel neustále,
jak z Honzy zrobit vícekrále!
Aby peněz bylo víc,
a on pak moh´ líbat jejich líc.
Však v noci strašný se mu zdál sen,
že byl Honzou o moc oloupen.
Zpocený se vzbudil hnedle,
čučel z okna na velké jedle.
Druhý den ráno dal Honzovi meč,
a řekl mu, jen tak - aby nestála řeč -
Svěřím ti velké tajemství,
jak dobře zapůsobit na ženské hájemství!
Láska - to není zemědělec ani hokynář!
To je přece řezník-uzenář!
A tak se Honza vydal do učení...

Příspěvky z rušených školních stránek 3

11. června 2013 v 16:59 | Skříťa |  Ze školních sešitů

Kolaborativní literatura

4. prosince 2011 v 20:20 | Kolektiv autorek | Dlouhé úkoly do předmětu Nová média a kyberkultura
Společná báseň, každá část je motivovaná zadanými slovy předešlého tvůrce:
1. sloka - zadaná slova: mucholapka, muchomůrka, trumpeta, větrák, měsíc, svit - výzvu přijímá Evča
V jednom domku žila babka
a s ní stará mucholapka.
Na trumpetu mouchy hrály,
dokud na ní nepřistály.
Jednou večer u větráku,
sedí babka v obýváku.
Do očí jí měsíc svítí,
třídí natrhané kvítí.
S dračím zubem lektvar míchá,
bude mrtev, kdo dnes dýchá,
přidá k tomu z chleba kůrky,
lektvar lásky z muchomůrky.

2. sloka - zadaná slova: lák, kůže, kráska, žabinec, sázka, kost - výzvu přijímá Jarča

Babka uprostřed vaření byla,
když ji mladá kráska vyrušila.
Chtěla po stařeně radu,
jak se dostat do princova hradu.
Do žabince měla jíti,
a odporného žabáka políbiti.
Tím se zrušila stará kletba,
za čas se konala bohatá ženitba.
Zanedlouho znovu k babce klusala,
protože jí královská strava nechutnala.
Z krásné dívky se stala kůže a kost,
neměla na zámku pražádnou radost.
Babka jí poradila jídlo zapíjet lákem,
a prý sázky jsou nejlepším lékem.
3. sloka - zadaná slova: svíčka, strom, rampouch, klíč, obraz, snář - výzvu přijímá Edita
Když se dívka chtěla na cestu opět vydat,
babka se jí rozhodla s sebou něco přidat.
Obraz ze zdi jí dala,
a o více se již nestarala.
Jakmile dívka venku byla,
velký rampouch uviděla.
Velký vám byl jako svíčka,
rozjasnil jí její líčka.
Zanedlouho dorazila do dědiny,
kde rostou samé maliny.
S místními se spřátelila,
obrovský dům obydlila.
Vedle domu ovocný strom zasadila,
aby na podzim veškerou úrodu poklidila.
Po večerech si četla snáře,
myslela na hokynáře.
Toho hned když uviděla,
velkou láskou zahořela.
4. sloka - zadaná slova: sníh, svatba, lyže, krev, Honza, nádech - výzvu přijímá Bětka
Dívka ve svém domě bydlí,
něco jí však přece chybí.
Na půdě má schované,
šaty 100x oprané.
Šaty bílé jako sníh,
člověk by až z toho kých...
Voní svěže, nádech stačí,
o svatbě už ji myšlenky tlačí.
Stoupá tedy na lyže,
vyhlíží svého rytíře.
Krev v ní náhle prudce ztuhla,
to před ní je přece truhla.
Co v té truhle asi je?
Na to ji holt užije.
Zvědavá to holka je,
Honza Brabec se raduje...

5. sloka - zadaná slova: bomba, tanec, skupina, kytice, holub, srdce - výzvu přijímá Katka
Nu přiblíží se nevěsta,
ta dívčina z velkoměsta,
k té truhle celé ze zlata,
je krásou její dojata.
Co je asi uvnitř, ptám se,
pak se jí rozbuší srdce.
Bombu našla, honem zpátky,
utekla zadními vrátky.
Na pole a na louky,
radši mezi pavouky,
než-li vidět ohně tanec,
musím si jít sbalit ranec.
Moment přece, je tu ještě,
můj hokynář, děvče vřeště.
Kytice mi nosíval,
kam ho asi svět poslal?
Bydlet nemám odteď kde,
kdopak mě k sobě pozve?
Půjdu spátky za stařenou?
Beztak je vše její vinou.
Kletbu na mě uvrhla,
měla mě proměnit v holuba.
Ve skupině sem a tam,
létala bych do všech stran.
Mysli, holka, přece svěže,
postavíš si vlastní věže.
Jenže nevím, kudy na to,
s radou je to všechno spjato.

Příspěvky z rušených školních stránek 2

11. června 2013 v 16:57 | Skříťa |  Ze školních sešitů

Secondlife

14. listopadu 2011 v 8:34 | Skřítě | Dlouhé úkoly do předmětu Nová média a kyberkultura
Včera (13. 11. 2011) jsem se úspěšně proklikala světem Secondlife až do naší "Bohemky" a navštívila Nosticův klub, ve kterém se konal virtuální večer tančení zábavy V rytmu vášní. K tanci a poslechu hrála DJ Jaqui a "trsalo" se v rytmu latinsko-amerických tanců. Moderátorka večera nás všechny uvítala v sále (mimochodem, na taneční zábavu poměrně dost luxusním) a na parketu se utvořily dvojice. Moje postavička sice téměř po celou dobu stála jako solný sloup, její manipulátorka se však s chutí zaposlouchala do písní od Jennifer Lopezové, Natalie Oreiro ad. a pokusila se přimět svou postavičku, aby se alespoň malinko zavlnila v rytmech zumby. Na parketu se postupně vystřídala spuosta lidí, jmenovitě Andrie Ran, ThomasK Andel, Anabelka Zeritonga, Eliss, Alex Gottesmann, Sandrika Broono, Libuška Alderson, Suki Wayland, Piškůtek, Vlado Blentley a po celou dobu vydržel tančit Petr Marksman. Vypadalo to, že někteří z nich se i znají, protože spolu čile konverzovali. V průběhu večera jsem vyšla ven před budovu, vstříc o něco později příchozí Bond Girl, která do paláce ne a ne trefit. Před vchodem "jsem se" díky tomu potkala s Jipy Caliberem, který kdovíproč tancoval venku. Nejspíš se stranil společnosti...i když v případě virtuální reality to dost dobře nechápu. Faktem je, že zatímco Bond Girl se podařilo zatancovat si, mě nožičky mojí avatarky jaksi neposlouchaly a téměř po celou dobu šlapaly zelí na místě. Jestli ono to není příznačné :-)
S postupem času se měnil způsob tance i nálada v sále. Lidí přibývalo, z reproduktoru se sem tam ozývalo výskání a na chatu vesele běžela konverzace o písničkách na přání a dojmech z hudby. Také moderátorka sem tam okomentovala text dané písničky, nebo poprosila lidi v sále, aby jí jeden španělský přeložili. Jednou mi vypadla hudba, ale stačilo se odhlásit a znovu přihlásit a problém byl vyřešen. Účastníci zvali další avatary, aby se k zábavě přidali. Hudba to byla krásná, ale stejně na tom večeru bylo cosi zvláštního. Opravdu se ti lidé chodí bavit virtuálním tancováním? Sedí u počítače a celou dobu sledují, jak se jejich postavička vlní na parketu? Není to zvrácené? Nezdravé? Já sama měla po tom zážitku divoké sny. Jelikož jsem se svou postavičkou na zábavu "přiletěla," zdálo se mi v noci o nafukovacím létajícím drakovi, ze kterého jedna známá spadla na zem a poněkud se pomlátila. Nedokážu si to vysvětlit ničím jiným, než paradoxy reálně nereálného počítačového světa. Mimochodem... Cornelius Breen to se svou taneční partnerkou na jevišti solidně rozjel... Nechápu, jak počítač některé kreace dokázal nasimulovat, každopádně, posléze jsem zjistila, že člověk musí obdržet a přijmout pozvání do tance, aby se mohl přidat. Mě ale nikdo nepozval a kolektivní pozvání jaksi nešlo rozkliknout. No nejsem já smolař? Možná to chtělo ozvat se na chatu, ale nějak se mi nechtělo tu atmosféru plonou výskání a čilé zábavy rušit stupidními dotazy nováčka. Navíc mi o tanec zase až tolik nešlo. I pouhé pozorování je někdy zábava. Ale všeho s mírou. Kolem mě tancovala postavička nějakého týpka. Chvílemi to vypadalo, že se mě pokusí kontaktovat, ale nakonec to nejspíš vzdal. Ani já se do konverzace nehrnula. Kdo ví, co je zač? ...honilo se mi hlavou. Byla jsem svědkem jednoho ploužáku, při kterém dvě postavičky vypadaly, že se líbají. Dokážu pochopit, že je Secondlife brán jako hra, něco jako Sims na vyšší úrovni, ale jestli se ti dva dokonalí avatarové seznámili na taneční zábavě a potom se kontaktují v reále...nechci vidět ty následky.
Možná je situace jiná, třeba se ti dva ve skutečnosti znají. Proč ale potom nechodí na reálné taneční zábavy a nelíbají se na skutečném parketu? Nepochopím.

Příspěvky z rušených školních stránek 1

11. června 2013 v 16:56 | Skříťa |  Ze školních sešitů

Kultura versus kyberkultura (úkol č. 2)

V úvodní prezentaci najdete na snímku Kultura vs. kyberkultura (v rámci mediální sdělení) charakteristiku jednotlivých médií v reálném prostoru a jejich protipól vyskytující se v kyberprostoru. Do svého blogu vložte nový článek, ve kterém se zamyslíte nad tím, kterému typu mediálního sdělení dáváte přednost a proč (např. "místo chození do kina dávám přednost přehrání filmu na notebooku, protože...). Zkuste zhodnotit, zda je v některém případě vznik virtuální mediální varianty (oproti původní v reálném prostoru) přínosem.
Média a kyberkultura, svět, kterému se v dnešní době nevyhne snad nikdo z nás. Zvláště při studiu na vysoké škole jsou tyhle prostředky mým denním chlebem. Když to tedy vezmu z hlediska aktuálního stavu, musím konstatovat, že moje uživatelské nároky mají víceméně vzestupnou tendenci.
Co se týče denního tisku, přiznám se bez mučení, že jeho tištěnou podobu beru do rukou jen velmi zřídka. Čas na prolistování novin si udělám jen o víkendech, prázdninách, či v rámci studijních povinností, když hledám ve starých tiscích recenze, nebo články k literárním dílům. Faktem je, že i e-noviny jsou mi víceméně cizí. Většinou si čtu jen nadpisy článků v Novinkách na Seznamu a jen pokud mě některý zaujme, link si "rozkliknu".
Co se týče on-line vysílání rádia, jsem na tom podobně. Jen velmi zřídka poslouchám Frekvenci, abych se pobavila "praštěnými vtípky" Rudy z Ostravy, ale častěji (a i to je dost zřídka) pouštím do ucha informace z éteru zmáčknutím knoflíku na radiopřijímači.
Mnohem častěji takovýmto způsobem "komunikuji" s televizí. Poslední dobou "lovím" také v archivech filmů na internetu, ale on-line vysílání nevyužívám skoro vůbec. Jestli to nebude tím, že doma dávám přednost televizi a na koleji mi doposud nefunguje internet.J
Jinak je tomu ovšem s hudbou. Zatímco dřív jsem využívala hlavně kazety a CD, dnes jsou primárním zdrojem mých hudebních zážitků písně ve formátu MP3 a nezřídka využívám také YouTube.
Velkým koníčkem je mi divadlo, raději ale dávám přednost přímé účasti v hledišti. Pokud však v televizním programu, nebo na internetu najdu záznam zajímavého divadelního představení, rozhodně nepohrdnu, ba naopak. K oblíbeným kusům se ráda vracím a v záložkách internetového prohlížeče tak nechybí muzikál Babylon z archivů ČT1, či Zvoník od matky boží, kterého vřele doporučuji1.
Co se týče knih, je moje volba jasná. Není nad tištěnou podobu. E-knihy jsou totiž v mnoha případech špatně dostupné a čtení z obrazovky pro mě zkrátka není to pravé. Využívám je proto jen pokud se jedná o skripta, a i ty si většinou tisknu.
O fotografie v digitální podobě se zajímám především z pozice fotografa amatéra, který v počítači zvládá opravit červené oči, nebo něco oříznout, ale tím veškeré moje umění končí. Galerie fotografií profesionálů nenavštěvuji a nezajímám se ani o jejich virtuální podobu.
Stejné je to i s výstavami. Do muzea zajdu jen zřídka, "není toho času". A on-line výstavy? To existuje? J Dělám si legraci, samozřejmě, že už jsem se s něčím podobným setkala, ale že bych takové stránky vyhledávala, to se říci nedá.
Co se týče vztahu mezi mnou a moderní technikou, dalo by se tedy konstatovat, že jsme dobří známí, ale nikoli blízcí přátelé. Známostí člověk využívá k vlastnímu prospěchu, ale jedná se jen o vztahy formální, zatímco své přátele by měl člověk dobře znát a rozumět si s nimi…a v tom je právě někdy ten problém. Naštěstí se vždycky najdou tací, kteří si s technikou rozumí mnohem lépe než já, a jsou ochotni pomoci. A protože pokrok jde stále kupředu a dnešní člověk, tím spíše student, jako jsem já, se bez techniky neobejde, kvituji Komenského a učím se neustále.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------