Zvučná a ozvučená pohádka O Bohušovi a princezně Johance na motivy Bártovy Muzikantské pohádky pro tuze pěknou princeznu

5. června 2009 v 10:18 | Skřítě |  (Básnické) STŘEVO

Bohuš nebyl žádný psanec,
měl rád zpěv a dobrý žvanec.
Když však zaslech o ženění, nebylo s ním k vydržení,
hned vzal buchet plný ranec, že ve světě ztropí tanec.

Levá pravou nohu střídá, pravidelný krok si hlídá,
do kopečka cestou lesní, pot z něj lije, srdce běsní.
Svižným klusem dolů z kopce, od kapličky, k chýši vdovce,
jenž pro radost chová ovce.
Jedna klinká, druhá cinká, třetí volá na tatínka.
Pasáček má těžkou hlavu, jak usměrnit ovčí vřavu,
má prý v řadě předvést vdovci, že neztratil žádnou z ovcí.
Udržet však všechny nelze, přivázat je nemůže,
z dálky se už Bohuš blíží, ten mu s tím snad pomůže.
V Bohouškovi krev se vaří, jak mu za krk slunce paří,
přesto z dobré nálady hlava srší nápady.
Každý chytí čtyři ovce, vyzrají na zlého vdovce
a ten škudlil z Lince, musí sypat mince.
"S výplatou tou, milý brachu, do světa jdu beze strachu,
že nemusím hlady zajít, pomůžu ti chomout najít.
Tak šli ve dvou vesele, sem a tam a tam a sem,
písničku si zazpívali, prochodili celou zem.
A když přišli ke kovárně, uslyšeli bum, bác, jé,
zatrolená podkova a nemožná to výheň je!"
Tu si řekli navštívíme neznámého kováře,
vypadá to, že tu dělá podkovy jen na páře.
Kovář Martin měch měl prasklý, oheň v krbu nehořel,
tak syndromem vyhoření málem chudák ochořel.
Naštěstí mu dobří braši z šlamastyky pomohou,
neb v pohádkách na holičkách bracha nechat nemohou.
Písničku si s námi zkuste, není zas tak složitá,
do krbu si zafoukejte, ať se plamen rozkmitá.

"…Věru kováři, špatná práce, když ti oheň nehoří,
nepomůžou ti lamentace, nepomůžou ti doktoři.
Do píšťaly musíš foukat do ohně je marné koukat, ¨
zkuste foukat z plných plic, snad ten oheň dá si říct…"

Za podkovu - pěknou práci pár zlaťáků dostane,
a tovaryš jistě za něj práci chvíli zastane.
"Ukážu jim cestu nyní, po rovince, po kamení",
čas je ale tlačí, obloha se mračí.
Tak jdou chvíli jenom raz dva, potom zase raz, dva tři,
po očku však hledí vzhůru a sledují povětří.
Ve dne pěkně zvesela, a v noci zase tiše,
Bohouškovi za tu dobu řádně kručí v břiše.
S kuráží jdou cestou lesní, nikdo na hlad nezoufá,
Hudrovat se jeden bojí a druhý si netroufá.
Konečně tu zámek stojí, u tepané brány,
zastaví však strážný v zbroji rozvášněné pány.
"Nejdřív musím stráž vycvičit, pak mi skončí vojna,
přístup volný dovnitř bude a návštěvnost hojná."
Jenže zatím nikdo nechce do služby se hlásit,
nezbývá, než srazit paty a vojáčka spasit.

"Jako že má basa boky, klapky klarinet,
zvládnem všechny v pravoboky, vlevo jakbysmet.
Ref: Takhle cvičí vojáci, takhle cvičí dámy,
nemáte co na práci, zkuste si to s námi."
Mám polnici, ty se brachu píšťaličkou braň,
a teď brachu beze strachu na rameno zbraň!
…Ref…
Dřívka umí pěkně bez not do pochodu hrát,
píšťalka zas pochodem vchod a zastavit stát!
…Ref…
Král přehlídku pozoruje, nad vojskem se zaraduje,
že je zrovna příměří, pozve hosty k večeři.
"Pojďte za mnou do zámku, představím vám Johanku,
chtěl bych už mít chvíli klidu, věnovat se svému lidu,
princezna však mužům laje a na nervy mi tím hraje.
Ženicha prý chce jen toho, co zahráti umí mnoho,
jako ona na piáno, neboť je jí z hůry dáno.
Bohuš se však nezalekne, "schovejte se", chlapcům řekne
a když hraje princeznička, odpoví jí píšťalička,
dřívka, a též polnice, překvapí ji velice.
Johanka se jenom diví, jaké flétna umí divy,
Bohuš však je čestný chlap, prozradí jak na to káp,
za závěsem že tu stáli, kamarádi, jež s ním hráli.
Princezna se nezlobila, Bohouše si oblíbila
a tak svatba bude brzy, že ji zmeškám moc mě mrzí.
Neboť čas tam velmi letí, už prý mají kupu dětí.
Občas o nich slýchám zmínky, dodnes šťastně perou plínky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama