Keltský stromokruh a jeho zástupci - (lidé osiky, buku, břízy, jabloně)

27. června 2008 v 11:33 | Luna |  Zrcadlo osobnosti

Lidé Osiky

Osika je strom lidí, kteří se narodili v období:
12. 12. - 20. 12.
12. 6. - 20. 6.

Lidé osiky mívají velmi pestrý život. Mívají totiž dobrodružnou povahu a k ní se často řadí různorodé schopnosti. Do všeho se dokáží vrhnout s velkým nadšením, jsou schopni se cele obětovat nějaké věci nebo i osobě. Vše, co činí, dělají naplno s ohromnou energií a elánem.

Je nasnadě, že se přitom často dostávají v životě do různých potíží a problémů. Své problémy většinou spíše podceňují, věří, že se vždycky nějak vyřeší třeba samy od sebe nebo s pomocí přátel. Přátel nemívají mnoho, neboť nejsou příliš angažováni ve společnosti. Na druhé straně bývají mezi lidmi dost oblíbeni, neboť nepostrádají smysl pro humor a také umí ve vhodnou chvíli zalichotit. Přestože lidé zrození pod vládou osiky mívají mnohostranný talent i dobrý smysl pro obchod, nebývají většinou bohatí. Málokdy totiž své vlastnosti dokáží využít ve svůj prospěch. Často vystřídají mnoho různých povolání a těžko nalézají práci, která by je uspokojovala. Určitá těkavost a neschopnost soustředit se na jediný záměr bývá často brzdou jinak velmi rychlého rozvoje schopností u těchto lidí. Bývají vybaveni uměleckým citem a nadáním, ale obvykle jim chybí vytrvalost k tomu, aby se v uměleckém světě prosadili. Pokud však se u nich jen trochu prosadí cílevědomost, mají v životě vyhráno. Díky určité povrchnosti nejsou příliš stálými partnery v lásce ani v manželství. Přesto však milují rodinný život, velmi dobře rozumí dětem a často dokáži velmi silně přilnout ke zvířatům. Lidé osiky bývají často od přírody vybaveni tělesnou krásou a mladistvým vzhledem, který si uchovávají až do vysokého věku. Mezi jejich časté záliby patří sportování, tanec a cestování. Možná i proto se těší poměrně dobrému zdraví. Pokud však onemocní, bývají náchylní k prudkým a vysokým horečkám. Mezi lidi osiky, kteří dokázali využít svých schopností a něčeho v životě dosáhli, byť je charakteristické, že nikdy to pro ně snadné nebylo, patří geniální skladatel Ludwig van Beethoven, vynikající lidí vědy jako např. Tycho Brahe, Henri Becquerel, či Charles&nbspA.&nbspde&nbspCoulomb, nebo historik a politik František Palacký. Osika je strom příbuzný topolu a břízám. Patří mezi tzv. pionýrské dřeviny, dokáže totiž velmi rychle osídlit různé úhory, opuštěné kamenolomy či železniční náspy. Po několika desítkách let však ustupuje v konkurenci s jinými dřevinami, neboť špatně snáší zastínění. Je poměrně hojným stromem v celé Evropě, obývajícím mýtiny a okraje lesů. Dřevo rychle rostoucí osiky je měkké a pro velký obsah vody dosti těžké. Proto se osika naštěstí netěší zájmu dřevařského průmyslu (říkáme sice "těžit dřevo", ale uvědomuje si někdo, že "těžíme" živé bytosti?). Keltové někdy využívali nařezaných proužků osiky ke košíkářským pracím. Stejný význam jako osika měl v jižněji položených krajích také fíkovník. Další rostliny tohoto znamení jsou boryt barvířský a kapraď samec. Mezi oblíbené barvy lidí osiky patří jiskřivě bílá lila. Pokud jste zrození ve znamení osiky, pak se k vám z drahých kamenů hodí nejlépe diamant, opál nebo zirkon.

Lidé Buku

Buk je stromem těch, kteří se narodili o zimním slunovratu, tedy:
21. 12.

Lidé, narození v tento den, dostali do vínku celou řadu jedinečných vlastností. V zaměstnání najdeme tyto lidi velmi často na vedoucích místech, pro něž jsou přímo předurčeni. Jde totiž o lidi, kteří nejenže mívají odvážné životní plány, ale dokáži je většinou proměnit ve skutečnost. Bývají velmi houževnatí, cílevědomí a pracovití. Ve sporu s nimi jejich protivníci velmi brzo zjistí, jak tvrdé a houževnaté je dřevo buku i povaha těchto lidí. Pokud je bud přesvědčen o své pravdě, neustoupí ani o píď, nesleví ze svého přesvědčení, ani za cenu vlastního ohrožení. Proto bývá člověk-buk velmi dobrou oporou pro ostatní. Pokud patříte mezi jeho přátele, lepšího ochránce nenajdete. Nebezpečná však je pro ně možnost ztráty kontaktu s realitou, která pokud se projeví vede k despotickým projevům těchto lidí. Přestože bývají lidé buku velmi šetrní, jejich šetrnost nikdy nepřeroste v lakotu. Naopak bývají velmi nenároční, vděční a dokáží se těšit doslova z každé maličkosti. Protože si příliš nelámou hlavu zbytečnými starostmi, působí někdy navenek trochu dojmem lehkomyslných lidí, ale těmi lidé buku nikdy nejsou. Je to dojem vyvolaný tím, že oni vždycky velmi dobře vědí co chtějí a skoro vždycky toho dosáhnou. Přesto to nemají jednoduché ti, kteří žijí s nimi. Soužití s lidmi buku vyžaduje často velkou dávku tolerance a někdy velkou přizpůsobivost. V lásce jsou opatrní a vybíraví. Nedá se však říci, že by měli malou fantazii a rozhodně s nimi není nuda. V manželství se buk projevuje jako spolehlivý partner, který dokáže věnovat své rodině, zázemí a domovu ohromné úsilí. Člověk, narozený ve znamení buku, bývá skutečně "zdravý jako buk". Tito lidé mají od přírody nadělenou přirozenou odolnost proti běžným neduhům. O své zdraví a stejně i o svůj zevnějšek většinou velmi aktivně pečují, někdy až příliš. Choroby je postihují až ve velmi pokročilém stáří a nejvíce pak bývají ohroženi infarktem a oběhovými poruchami. Zrozenci buku často mívají rádi hnědou nebo černou barvu, milují kočky a měděné nebo bronzové ozdoby. Mezi vždy něčím výjimečnými lidmi zrozenými ve dni buku, tj. o zimním slunovratu, najdeme jak vynikající umělce, jakým byl např. Zdeněk Fibich, tak i nebezpečného despotu Josefa V. Stalina. Buk je jedním z nejhojnějších listnatých stromů v jižní a střední Evropě. V Anglii se leckde ještě dodnes nazývá buk "matkou lesa". Jeho hladká, olověně šedá kůra jakoby sváděla k popsání jako čistý list papíru. Však také slovanské a germánské jazyky odvodily název buku z odvozeniny slova písmeno (bukva, Buchstabe). Podobně jako dříve Druidové, i germánské kněžny údajně věštily z run, vyrytých na bukové hůlky. Právě způsob věštění z magických znaků vyrytých do dřevěných hůlek je téměř nepochybně převzat od Druidů, bohužel se však nedochoval žádný písemný doklad, který by to potvrdil. Bukové dřevo se odedávna používalo k výrobě dřevěného uhlí a k uzení. Bukvice byly vynikající potravou pro vepře, které Keltové chovali. Buk byl odedávna považován za strom, poskytující ochranu v nejistých časech. Do buku neuhodí ani blesk, říká se - a je to pravda, neboť buk má kořeny vedoucí jen povrchovou vrstvou půdy a proto blesky nepřitahuje. Čaj připravený z bukové kůry má protihorečnaté účinky, vývar z bukových listů byl považován za účinný proti svědivým vyrážkám a omrzlinám. Buky doslova vyzařují osvěžující jas a poskytují příjemný chládek. Lidé unavení duševním vypětím, kteří potřebují duševní osvěžení, by měli vyhledat statný buk. Stačí jen chvíli postát pod jeho mohutnou korunou, abychom pocítili, jak rychle dokáže doslova provětrat hlavu, očistit mysl a uvolnit jasné vnímání.

Lidé Břízy

Bříza je stromem těch vzácných lidí, kterým bylo přisouzeno zrození o letním slunovratu:
21. 6.

Lidé, kteří jsou zplozeni ve znamení břízy, jsou neobyčejně příjemné a dobré povahy. Škoda, že je to tak vzácné znamení, kterým se může pochlubit jen málokdo. Břízy jsou výhradně duchovně a citově založení lidé, kteří nejsou nikterak vázání na hmotné statky. Jsou velmi skromní, nikdy na ostatních nic nevyžadují, nikdy nikomu nepůsobí žádné starosti. U člověka zrozeného jako bříza si můžete být naprosto jisti, že nikdy nezneužije vaší důvěry nebo laskavosti. Břízy milují útulný domov, dobré knihy, pěknou hudbu a jediné, co nesmí postrádat, je přítomnost spřízněné duše. Na svůj osud, jakkoli bývá někdy těžký, si nikdy nestěžují. Přes svojí jemnost a zdánlivou křehkost bývají lidé břízy neobyčejně houževnatí a pracovití. Jsou nadáni přirozenou inteligencí a velkým přebytkem fantazie, což jim umožňuje překonat mnoho překážek, s kterými se v životě často setkají. Jejich nepochybné nadání, skromnost a neobyčejná morálka jim zjednávají ve společnosti úctu a uznání. Díky své skromnosti a minimálním nárokům bývají lidé břízy spokojeni v každém prostředí a při každé práci. Nejvýrazněji se však jejich nadání projevuje v umění a literatuře. Je to však skromnosti a neprůbojnost, které způsobují, že lidé břízy se jen málokdy ocitají na výsluní slávy. Břízy bývají často puritánské a někdy mají sklon k moralizování. Většinou však dokáží rozeznat podstatné od malicherností a své názory nikomu příliš nevnucují. Bohužel v dnešním často tolik citově odcizeném světě se někdy lidé břízy stávají terčem nenávisti lidí závistivých a těch, které jejich čistota a skromnost provokuje. Lidé břízy se nikdy nebrání a stahují se do sebe. Přestože pomoc nikdy nevyhledávají, neměli bychom v takových případech zůstat nečinní. Bříza je typický strom jara, lásky a světla. Keltové ji považovali za vtělení bohyně Matky, zejména její panenské podoby bohyně Brighid. Také u jiných národů se těší bříza velké úctě a např. Estonci jí mají ve svém znaku. Z březového proutí vyzařuje omlazující a očišťující energie. To vědí severské národy, které březové proutí používají v saunách, březovým proutkem šlehali mládenci na jaře dívky, pod břízou (nebo májkou z břízy) se líbali milenci o Beltinu a věneček z březových větviček darovaný dívce či mládenci znamenal vyznání lásky. To, že tento strom skutečně vyzařuje do okolí lásku, si můžete snadno ověřit. Zjevte své vyvolené (nebo vyvolenému) své city pod břízou! Pokud jsou opravdové, můžete si být jisti, že budou opětovány. Bříza je stejně užitečný strom jako lidé v jejím znamení zrození. Není třeba se ani zmiňovat o jejím blahodárném účinku na vlasy a pleť, je všeobecně známý a to již několik tisíc let. Málo se však ví, že čaj mladých listů břízy bělokoré účinně rozpouští ledvinové kameny. Působí také jako jemné laxativum. Široké použití nacházejí březové přípravky v homeopatii. Březové dřevo obsahuje snadno hořlavé dehtové látky a proto hoří i mokré. V lidové magii se lístky březové kůry používaly k přivolání lásky: za novoluní se na bílou kůru napsalo konkrétní přání, kůra se pak spálila a popel vhodil do řeky. Bříza je však i stromem mateřské lásky, proto Keltové vyřezávali dětské kolébky téměř výhradně z březového dřeva.

Lidé Jabloně

Jabloň je strom lidí, kteří se narodili v období:
22. 6. - 30. 6.
22. 12. - 30. 12.

Jabloňoví lidé jsou vždy sympatičtí, nadaní zvláštním kouzlem osobnosti. Při jednání s ostatními lidmi bývají srdeční a velkorysí. Jsou to lidé hloubaví a ochotní pustit se do jakéhokoliv dobrodružství. Mívají velkou lásku ke knihám a solidní vědecké nadání. Milují luštění nejrůznějších hádanek a logických hříček a jejich objevitelský duch se může projevit v kterémkoliv oboru. Dobrodružná povaha má svoji odvrácenou stránku v jejich milostném životě, neustálá touha objevovat něco nového bývá zdrojem jejich četných milostných dobrodružství. Přesto však tito lidé mnohdy nalézají v manželství uspokojení a obvykle se usadí. Nepotřebují nic jiného, než vnímavého partnera s citlivou duší. Zrozenci jabloně mají často velmi mnoho přátel, mimo jiné i proto, že jsou neobvykle obětaví, nezištní a schopni se rozdělit o cokoli. Jejich velkorysosti však bývá dosti často zneužíváno, dokonce se často nechají oklamat. Přes svojí důvěřivost však zdaleka nejsou lidé jabloní ani trochu naivní nebo lehkomyslní. V zaměstnání bývají tito lidé mnohdy nespokojeni a často je mění. Nesnášejí totiž monotónní a jednotvárnou práci, mají rádi změnu. Jejich život bývá celkově dosti pestrý, dalo by se říci, že si lidé jabloně často a rádi komplikují život. Někdy jej však takto komplikují i svým blízkým, kteří si občas musí "obrnit nervy." Mezi typické zrozence jabloně patří mnoho známých spisovatelů: Antoine&nbspde&nbspSaint-Exupéry, Rudyard Kipling (oba znalci jak duší zvířat tak i dětí), mistr hororu Ambrose Bierce, vypravěč a novinář Eduard Bass, či kontroverzní Henry Miller. Patří sem i umělci jako Marlene Dietrichová, malíř Peter Paul Rubens a vynikající skotský fyzik William T. Kelvin. Jabloň je člověku známá již od mladší doby kamenné a její vyšlechtěné odrůdy se pěstovaly již za dob Keltů i u nás. Tento nevelký strom, jenž v původní plané formě obýval světlejší okraje lesů, byl odedávna předmětem dávných mýtů a mystérií. V keltských mýtech se hrdinští králové a druidové odebírali po smrti do bájného Avalonu, čili země jablk. Také v keltských pohádkách občas vystupuje nádherný strom se zlatými jablky, obdařenými nadpřirozenou mocí. Hrdinové v těchto příbězích museli obvykle postoupit mnoho těžkých zkoušek a dobrodružství, než se jim podařilo tato jablka získat. Obdobné mýty se vyskytují v řeckých bájích (Herakles a jablka Hesperidek) nebo v germánských ságách (zlatá jablka nesmrtelnosti bohyně Iduny). Teprve křesťanská církev přisoudila jablku symbol hříchu a svodů - jablko, které Adam snědl, mělo Evě i jemu podle navádění hada dát možnost "jako Bůh znát dobré i zlé". Keltové chovali k jabloním velkou úctu a jablka považovali za symbol nesmrtelnosti a věčného života. Bývalo zvykem jablka zahrabávat do země jako dar zemřelým, kteří čekají na znovuzrození. Lidem smutným a nešťastným jablka vracejí energii a chuť do života. O léčebných účincích jablek na lidský organismus by se jistě dala napsat celá kniha. Málokdo ví, že i téměř nepoživatelná planá jablíčka lesních jabloní lze využít. Z nakrájených a usušených tenkých plátků se totiž dá připravit vynikající čaj, pročišťující krev a snižující horečku. Příbuzným stromem je hrušeň, považovaná někdy za sestru jabloně. Jablka i hrušky sloužily často jako prostředek k lidovým věštbám, vzpomeňme si na ono rozkrajování jablka napříč o Vánocích. Všeobecně platilo, že muži hledali odpovědi spíše u jabloní, zatímco ženy u hrušní. Věřilo se také, že když se vylije voda z prvního koupání novorozené holčičky na kmen hrušně, dítě bude zdravé. Mladé dívky o Vánocích házely dřevák přes korunu hrušně, pokud na ní zůstal viset, bylo to znamení, že se děvče brzy vdá. Dřevo hrušní i jabloní je poměrně dost oblíbené mezi řezbáři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama