Keltský stromokruh a jeho zástupci - (lidé modřínu, borovice, vrby, lípy)

27. června 2008 v 11:37 | Luna

Lidé Modřínu

Modřín je strom lidí, kteří se narodili v období:
15. 8. - 23. 8.
14. 2. - 22. 2.

Lidé modřínu působí obvykle dojmem sebejistých a rozhodných lidí. Velmi rádi imponují okolí a vždy mají snahu zaujímat dominantní postavení. Rozhodující roli se snaží hrát nejen v zaměstnání, ale i ve společnosti a v rodině.

Mají tvůrčího ducha, fantazii a často neobvyklé nápady. Modříni jsou velmi pracovití a dokáží si udržet vysokou pracovní morálku, ve vztahu k sobě jsou v tomto ohledu docela přísní. Jejich tvůrčí schopnosti se často projevují v umění nebo vědě, mívají rádi hudbu a rozumí jí. Ve snaze o soulad mezi skutky a myšlenkami dostávají se modříni do jakéhosi zvláštního stavu povznesení nad tento svět a dokáží vykonat ohromné skutky, aniž by přitom mysleli na důsledky pro svoji osobu. Ve společnosti se modřín projevuje jako přímočarý člověk s přirozenou nechutí k přetvářce a lži. Člověk modřínu není žádný diplomat. Bohužel bývá někdy zbrklý v úsudku, v jednání s lidmi je značně netaktický a neopatrný. Přestože navenek jedná a rozhoduje sebejistě, stává se často obětí intrik a někdy bývá jeho jednání obratně vedeno někým jiným. Jeho přímočarost i neopatrnost jej často přivádí do dobrodružných situací, které miluje. Mezi lidmi tohoto znamení je však také nemálo hrdinů a mučedníků. V lásce je modřín vybíravý a dokáže na "tu pravou" čekat třeba celý život. V lásce bývá překvapivě nesmělý až neobratný, jemný a citlivý. V rodinném životě bývá oporou. Miluje pohodlí, ale nemá rád zbytečný přepych, v majetkových otázkách bývá uvážlivý a rozumný. Modříni se zpravidla těší dobrému zdraví většinu svého života. S chorobami, které je potkávají, se vypořádávají rychle a bez špetky sebelítosti. Nikdy se svými bolístkami neobtěžují okolí. Nejčastěji je trápí plicní choroby, ve stáří je někdy zlobí játra. Podle keltské mytologie je ochráncem těchto lidí orel. Z drahých kamenů jim nejlépe vyhovuje ametyst, topas a safír. Mezi známé lidi modřínu patřil státník Abraham Lincoln i císař František&nbspJosef&nbspI., spisovatel Boris Pasternak (jehož gesto odmítnutí Nobelovy ceny v roce 1958 je krásným projevem typického člověka modřínu), fyzik Alessandro&nbspG.&nbspVolta a také legendární loupežník Václav Babinský, jenž "bohatým bral a chudým dával, přičemž nikdy nikoho nezabil". Modřín je nádherný strom, původní ve všech horských oblastech Evropy, kde roste i ve výškách do 2000&nbspmetrů nad mořem. Jeho dřevo je trvanlivější a pevnější než u ostatních jehličnanů, používalo se ke stavbě domů a kdysi se z něj dělaly střešní šindele. Modřín je stromem horských víl, které nad ním mají ochrannou moc. Podle pověstí se tyto víly vždy mnohonásobně odvděčily lidem, kteří jim pomohli. Vykuřování modřínovým dřevem, či jen pálení modřínového jehličí prý dokázalo odvrátit nepříznivé vlivy. Malým dětem Keltové někdy zavěšovali kousek modřínové kůry na krk, aby je chránil před očarováním. Modřínový les má zvláštní tiché kouzlo. Stojíme-li nějakou dobu pod těmito stromy, můžeme si pomoci od nedostatku sebedůvěry a dokážeme pak lépe využívat své nadání. Kontakt s modřínem také pomáhá lépe snášet nepřátelské postoje lidí i nepřízeň osudu. V literatuře se často jako strom tohoto období uvádí též cedr, který však u nás neroste. V jižněji položených oblastech však Keltové cedr znali a velmi si jej vážili. Jeho silice sloužila ke konzervování a pevné dřevo ke stavebním účelům. Pod stejný znak oghamu patří i janovec, kapradí a rákos.

Lidé Borovice

Borovice je strom lidí, kteří se narodili v období:
24. 8. - 1. 9.
23. 2. - 3. 3.

Borovice charakterizuje lidi odvážné a optimistické. Člověk, zrozený v tomto období, bývá nesmírně houževnatý v naplňování svých životních cílů. Za svým si dokáže jít neobyčejně tvrdě, ve sporech je neústupný a v mezích slušnosti i zdravě drzý. Pokud si je jist svojí pravdou, neuznává autority, dokáže vzdorovat a někdy být i pěkně paličatý. Pokud je to nutné, dokáže i dosti riskovat, na druhé straně si nerad vytváří zbytečné problémy. Borovice jednají rychle a přesně, díky schopnosti okamžité improvizace si dokáží poradit v mnoha krizových situacích. Mívají slušné organizační schopnosti a racionální uvažování, které však nijak neomezuje jejich bujnou fantazii. Borovice nebývají lvi společnosti, povahově jsou spíše introverti, avšak rádi se obklopují příjemnými lidmi. Bývají dobrými přáteli, i když je určitá mez, která ohraničuje jejich obětavost. V lásce se jejich obvyklé vlastnosti rychle mění. Racionálně a logicky uvažující borovice rychle podléhá emocím, je smyslná, impulzivní a nechá se snadno připoutat. Každé zklamání, ke kterému pak dochází, prožívá velmi hluboce, nechá se brzdy odradit a znechutit. Život v této oblasti jí komplikuje i to, že se za všech okolností chce vypořádat s problémy čestně. Borovice potřebuje k životu pevné zázemí, které hledá v rodině. Miluje útulný domov, nevyniká však velkou šetrností. Jindy přesná a racionální borovice vidí v penězích jen pomíjivý prostředek k získání potřebných věcí a nebývá tedy zrovna vhodným strážcem rodinné kasy. Lidé borovice si zachovávají optimistické myšlení za všech okolností, nikdy nepropadají dlouhodobé sebelítosti a vždy si zachovávají důvěru v lepší budoucnost. Ženy - borovice jsou doslova dětmi štěstěny: mají předurčen poměrně bezproblémový a krásný život bez vážnějších nesnází. Mezi lidmi borovice nacházíme velké básníky jako Johanna W. Goetha a Victora Huga, skladatele Georga&nbspF.&nbspHändela, Bedřicha Smetanu, dirigenta Leonarda Bernsteina, filosofa-astronoma Camille&nbspN.&nbspFlammariona, fyzika Heinricha&nbspR.&nbspHerze, geniálního detektiva Allana Pinkertona i státníka George Washingtona. Borovice patří mezi nejstarší stromy, které v našich zemích rostou již desítky tisíc let. Keltové říkali o borovici, že je "matkou moudrosti", snad díky ohromné skromnosti a vytrvalosti, s kterou tento strom dokáže růst doslova ze skály. Jiný přídomek zněl "ohnivý strom", to proto, že tehdy lidé používali borové pryskyřice na výrobu loučí. V neposlední řadě byla borovice pro Kelty také stromem zdraví, neboť její léčivé účinky se projevují v mnoha různých směrech. Již jen letní pohyb v borovém lese, kdy vdechujeme slunečním světlem odpařené borové silice, má neuvěřitelně léčivý účinek na všechny plicní choroby od nastuzení až po bronchiální astma. Borové silice, obsažené v koupeli, nebo v masážních olejích jsou vynikajícím přípravkem proti revmatismu a poruchám prokrvení. Méně se už ví, že kouř z pálené borovice má dezinfekční účinky a zabraňuje hnilobě. Vykuřování, které se jako zvyk ještě občas někde udržuje, má vliv například na pomalejší zkázu potravin. Zajímavé je také to, že tento kouř obsahuje hodně volných iontů a působí blahodárně například proti únavě a stresu. Ze stejného důvodu se při slavnostních příležitostech zapalují svíčky - dá se celkem snadno vědecky dokázat, jaký vliv mají volné ionty na psychiku, soustředění a celkovou náladu lidí. Však také křesťanské církve pohanský zvyk vykuřování ochotně převzaly a začaly k němu používat pryskyřici z kadidlovníku. Pálení borovice, zejména o zimním slunovratu (Vánocích), je starý zvyk, který sloužil k očištění a ochraně domova. Dům se zdobil borovým chvojím, které prý přinášelo do domu radost a mír. Přítomnost borovice nesmírně uvítají lidé smutní a melancholičtí, lidé, kterým chybí radost ze života, jsou malátní nebo vyčerpaní hádkami a nesváry. Těmto lidem lze doporučit toto: najděte si silnou a zdravou borovici, nestyďte se a přitiskněte se k ní co nejpevněji. Zavřete oči a zkuste být chvíli tímto stromem s větvemi ve větru a kořeny hluboko v zemi. Že si někdo klepe na čelo, když objímáte strom? A není to stejné, jako když hladíme psa či kočku nebo jiné zvíře? Strom sice neštěká ani neběhá, ale jinak je to stejně živý tvor jako my nebo zvířata. A komunikovat s okolím umí také, jenom trochu jinak. Mějme proto rádi "své" i ostatní stromy, umějí se nám štědře odvděčit.

Lidé Vrby

Vrba je strom lidí, kteří se narodili v období:
2. 9. - 10. 9.
4. 3. - 12. 3.

Lidé vrby mívají složitou povahu. Na jedné straně jsou velmi senzitivní, vnímaví a citliví. Na straně druhé mají v sobě jakýsi věčný neklid, vnitřní nespokojenost, proměnlivost nálad i chování. Vrba mívá velkou fantazii, někdy bývá až snivá a dokáže se velmi dobře vcítit do situace druhých. Je velmi dobrým psychologem a umí toho využívat. Není dobré se s ní dostávat do sporů, stává se z ní vytrvalý bojovník, který využije každé slabosti protivníka. Zarazí se jen hrozbou fyzické síly, před kterou má respekt. Vrby umí vychutnávat život plnými doušky, velmi přesně vědí, co k životu potřebují a kde to mohou nalézt. Ke svým cílům dokáží přesvědčivě zmanipulovat kdekoho, často aniž by si to dotyčný uvědomil. Přesto čas od času podlehnou jakémusi nepochopitelnému neklidu, který je nutí ke střídání zaměstnání, neustálému stěhování a různým dalším životním změnám. Melancholická a introvertní vrba také často podléhá pocitům nepochopení a nedoceněnosti. Díky množství rozmarů i velkých nároků na okolí není život s vrbami jednoduchý. V lásce vrby zakoušejí obvykle mnoho trpkosti, z nichž je kupodivu vysvobodí až manželství. Přes svoji nestálost jsou vrby za všech okolností velmi poctiví a charakterní lidé. Nejednou doslova šokují své okolí odvážným a poctivým činem, z kterého jim nekyne žádný prospěch. Velká přizpůsobivost a tolerantnost lidi vrby přivádí k jednomu stolu s žebráky i králi, aniž by se museli nějak přetvařovat. Ve stáří se tito lidé poněkud usadí a pro ostatní se stávají bohatým zdrojem inspirace, to díky svému změnami nabitému a pestrému životu. Vrby se zpravidla dožívají dosti vysokého věku, pak se z nich stávají typičtí úctyhodní starci či stařeny. Vrba byla uctívaným stromem již od nepaměti. Bývala symbolem smutku, ale také obnovy a víry ve znovuzrození. Symbolizovala také moudrost, inspiraci a schopnost nazírání do budoucnosti, proto pod vrbami sedávali kněží kněžky různých náboženství a také umělci. Tvrdí se, že mocný duch vrby, spjatý s mocí Měsíce a vody, dokáže člověka ochránit před zlými vlivy. V keltské lidové magii odjakživa platilo, že stačí se uchýlit k vrbě, svěřit jí své přání a přitom uvázat volný uzlík na její pružné větvičce. Po splnění přání však bylo nezbytné uzlík rozvázat a stromu poděkovat. Odtud je už snadné vystopovat původ rčení "mluvit do vrby". Vrba byla také našim předkům známá jako strom s mnoha léčivými vlastnostmi. Zejména vrbová kůra, obsahující salicín (látku, jejíž uměle vyrobenou verzi známe pod názvem aspirin) bývala vynikajícím prostředkem proti horečkám, vnitřním zánětům, otokům i revmatickým potížím. Komu chybí vnitřní klid a nosí v sobě nahromaděnou zlost, kdo je zatrpklý a cítí se být obětí osudu, ten by měl vyhledat přítomnost vrby. Vrba dokáže uvolnit tvůrčí myšlenky. obnovit životní vitalitu a rozehnat chmury. K vrbě patří stříbrná barva, lidé vrby si jistě potrpí na stříbrné ozdoby, z kamenů jim vyhovují různé druhy křemene a křišťál. Ochranným zvířetem lidí vrby může být pes, zajíc, jelen, kanec nebo kůň.

Lidé Lípy

Lípa je strom lidí, kteří se narodili v období:
11. 9. - 19. 9.
13. 3. - 21. 3.

Lidé narození v tomto období dosahují svých životních cílů poměrně rychle a snadno. Těžko říci čím to je, prostě mívají štěstí. Přitom sami mívají sklon k pohodlnosti a snaží se zařídit si pokud možno bezproblémový život. Vždy a za všech okolností se vyhýbají konfliktním situacím, nikdy nejdou do přímého střetu. Jsou to lidé kompromisu, mnohdy jsou ochotni k velkým ústupkům, jen aby si nekomplikovali život. Zároveň jsou však lidé lípy velmi přizpůsobiví a schopní žít plný život i ve velmi skromných podmínkách. Lidé spjatí s lípou jsou vrození romantici a zejména v lásce velmi snadno utíkají od životní reality k nesplnitelným snům. Rozpory mezi skutečností a vysněnými představami o ideálech jsou příčinou věčného vnitřního zápasu, který se v nitru každého z lidí lípy odehrává. Ovšem snad právě díky jejich příslovečnému štěstí se dosti často stává, že jejich zdánlivě fantastické sny, které spřádají, dostávají reálný obsah. I když jim dal osud do vínku životní úspěchy a uznání, v lásce už takové štěstí nemívají. Máte-li za manžela či manželku lípu, musíte počítat s její vrozenou žárlivostí. Je to vlastnost, kterou neumí odstranit, pouze více nebo méně skrývat. Pochopitelně, že přehnaná žárlivost komplikuje lidem lípy značně život, Častější prohry v citové oblasti mnohdy vedou u nich k bolestínství a sebelítosti. Pokud se výjimečně některým lípám nedaří ani v běžném životě, stávají se z nich osamělí podivíni, stranící se společnosti. Lidé narození ve znamení lípy bývají mezi lidmi velice oblíbeni. Znají totiž umění naslouchat druhým, bývají neobyčejně trpělivý a vstřícní. Vysloveně jim dělá radost, mohou-li pomoci někomu slovem či skutkem a bývá to obvykle pomoc naprosto nezištná. Charakteristickým příkladem zrozenců lípy je dosud největší génius fyziky Albert Einstein, jehož "sny" všichni považovali za nemožné. Mezi zrozence lípy patří také básník František Hrubín, jehož vztah k dětem jen potvrzuje to, co již bylo o lípách řečeno, dále spisovatelé Henrik Ibsen, Christa Wolfová, Agatha Christie a herečka Greta Garbo. Lípy patří k typickým evropským a dosud poměrně hojným stromům. O užitečnosti tohoto stromu bylo již mnoho napsáno, přesto však, myslím, nebyl vděk lidí úměrný tomu, co pro ně lípa znamená. Lípy poskytují vynikající pastvu pro včely, které z jejich nektaru dokáži vytvořit jedinečný med. Lipový čaj je jako účinný prostředek proti nachlazení uznáván i lékaři, kteří jinak nad bylinkami ohrnují nos. Keltové si kdysi podle některých tradic přikládali čerstvé listy lípy na unavená oční víčka, vyjasňuje to prý pohled. Z lipového dřeva se dodnes připravuje živočišné uhlí, což je účinný prostředek proti střevním katarům i otravám. V moderní době se díky své relativní odolnosti vůči výfukovým plynům stává jedním z mála stromů, které přežívají ve městských ulicích a vytvářejí jakž takž snesitelné prostředí. Měkké lipové dřevo bylo a je vyhledávaným materiálem řezbářů. Mnoho slavných oltářů je vyřezáno z lipového dřeva, které se kdysi latinsky nazývalo lignum sanctum, čili svaté dřevo. Také všude tam, kde je třeba lehkého dřeva, jako například u rýsovacích prken nebo u násad malířských štětců, tam všude se výborně uplatňuje lipové dřevo. Lípa byla považována za ochranný strom rodin a klanů. Odtud pochází zvyk při narození prvního dítěte zasadit lípu. Byla také stromem zamilovaných a sídlem bohů (bohyň) lásky. Říkalo se také, že lípy chrání před zlými duchy a nikdy do nich neuhodí blesk. Lípa bývá uváděna jako posvátný strom Slovanů. Spíše se však zdá, že byla uctívána odnepaměti a Slované úctu k tomuto stromu od Keltů ochotně převzali. Lípu uctívali i staří Řekové, vzpomeňme si na dojemný příběh o Filemonovi a Baucis. Ať už tedy jako Keltové, Řekové či Slované, mějme tento strom rádi. Lípa svým charakterem patří pod znak oghamu, jehož jméno (straif) nese rozšířený evropský keř, který je však dnes poněkud přehlížen a tím je trnka. Tento nevelký, asi do 3 metrů dorůstající keř roste na vápenitých stráních v celé Evropě, na severu až ke Skandinávii. Jeho květy bávají cenným prvním jarním zdrojem nektaru a pylu pro včely, plody jsou poživatelné (zvláště po přejití mrazem, kdy nejsou tolik trpké) a obsahují hodně tříslovin, vitamín C, glykosidy a spoustu dalších užitečných látek. Z květů trnky se připravuje výborný jemný močopudný a lehce projímavý čaj. Kdysi se z plodů trnky připravovala povidla a také výborné trnkové víno sytě rudé barvy a chuťově velmi podobné portskému. Málokdo již dnes ví, že trnka je zřejmě prapředkem dnešních kultur slivoní (švestek). Opět nelze nevidět celkovou souvislost trnky s celkovým charakterem lidí z tohoto období - stejně jako oni i trnka je nenápadná, drobná, zdánlivě nezajímavá a málokdo by uvěřil, kolik už lidem přinesla užitku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama