Keltský stromokruh a jeho zástupci - (lidé javoru, ořešáku)

27. června 2008 v 11:43 | Luna |  Zrcadlo osobnosti

Lidé Javoru

Javor je strom lidí, kteří se narodili v období:
9. 10. - 17. 10.
10. 4. - 18. 4.

Nejvýraznějšími rysy těchto lidí je vysoká inteligence, neobyčejná paměť a schopnost hledat a nacházet originální řešení tam, kde jiní ztroskotávají. Lidé javoru se dobře cítí ve vedoucím postavení, neboť se vyznačují přirozenou autoritou, velkými ambicemi a jistou osobní hrdostí.

Snadno se dokáží nadchnout pro nové věci a lehce získávají pro věc i ostatní, sami však většinou nedokáží své nápady dotáhnout do konce. Jejich racionalita nachází svoji odvrácenou tvář v určitém cynismu a opovrhování druhými, kterému tito lidé někdy snadno propadají. Na rozdíl od lidí jeřábu jsou javoři velmi společenští a sdílní. I když si dokáží dobře ochránit své soukromí, milují kolem sebe větší společnost lidí a dělá jim dobře být středem pozornosti. Ve styku s ostatními lidmi je javor otevřený, přímočarý a štědrý. Na druhé straně však dokáže ostatní pěkně chytře využívat a manipulovat. Na lidi kolem sebe má vždycky velký vliv. V lásce bývá javor dosti nestálým a málokdy spokojeným partnerem. Bývá náladový a rozmarný a nerad se přizpůsobuje komukoli a čemukoli, zejména když pro svá rozhodnutí nemá dostatek času. Projevuje se u něj touha imponovat a to zejména u mužů, ženy pak rády bývají tím krkem, který otáčí hlavou. Pokud však javor najde životního partnera, jemuž nevadí jeho snaha o dominantní postavení a je dostatečně tolerantní, stává se z něj ideální partner. Javor dokáže zajistit své rodině pevné zázemí, přičemž je schopen bez reptání přinést nejednu oběť. Javoři se žení nebo vdávají většinou pouze jednou v životě a jejich manželství pak obvykle trvá desítky let. Díky jejich neobyčejným vlastnostem nacházíme mezi lidmi javoru mnoho známých a zdánlivě protikladných osobností, zde je vidět, že žádné znamení nám nepředurčuje plně osud, pouze nám stanovuje výchozí podmínky. Záleží na nás, kterou cestou se dáme, které z vlastností budeme pěstovat a které se budeme snažit potlačovat. Mezi lidmi javoru najdeme tak vynikající osobnosti jako byl např. Leonardo&nbspda&nbspVinci nebo Charles Chaplin, najdeme zde důvtipného Ericha&nbspvon&nbspDänikena a vynikající matematiky Christiana Huygense a Leonharda Eulera, geniálního šachistu Alexandra&nbspA.&nbspAljochina i římského básníka galského původu Vergilia. Mezi lidmi javoru se však nachází i tak vysloveně negativní osoba jakou byl Adolf Hitler! Javor je důležitý lesní strom velkým množstvím různých druhů a odrůd, vyskytujících se po celé Evropě i Americe. Jeho laločnaté listy někdy připomínají lidskou dlaň. Okřídlené javorové dvounažky létají "jako vrtulník", nebo se dají nasadit na nos jako "frňák", čímž se stávají oblíbenou hračkou dětí v parcích. A opravdu javor i v keltské mytologii je stromem příznivým především pro děti. V jižní Anglii a ve Walesu se věří, že děti posazené na javorovou větev se dožijí ve zdraví vysokého věku. Javorové dřevo prý odpuzuje netopýry a noční můry. O nábytku z javorového dřeva se tvrdí, že vyzařuje příjemné teplo. Dřevo javoru má výborné rezonanční vlastnosti a je vyhledávaným materiálem pro hudební nástroje. K javoru by si pro posílení měli chodit mladí lidé a děti. Ale i lidem starým, kteří mají pocit, že jim mladí uteklo mezi prsty, pomůže kontakt s tímto příjemným stromem vracet životní sílu a zbavovat se zahořklosti. Léčivý dotek javorových větví není žádnou fantazií, je to prastará zkušenost, ověřená tisíciletou praxí. Lidé trpící vleklými chorobami a zejména od mládí se vlekoucími problémy by měli nacházet u javorů právě to, co je jim třeba. Javorový sirup (vyrábí se však spíše z amerických druhů) býval náhražkou cukru a to náhražkou velmi zdravou, neboť obsahuje hodně vápníku a železa. Proti zánětům mandlí a lymfatických uzlin se pil čaj připravený z usušených a spařených javorových listů. Obklady připravené z odvaru z větévek s kůrou sloužily proti horečce a otocích. Zajímavá je i zmínka o léčebném užití javoru už na papyrovém svitku, napsaná egyptskými kněžími před 4000 lety.

Lidé Ořešáku

Ořešák je strom lidí, kteří se narodili v období:
18. 10. - 26. 10.
19. 4. - 2
Lidé narození pod vládou tohoto stromu jsou stejně jako on tvrdí a nepoddajní. Mívají zpravidla velké ambice a za svým cílem dokáží jít velmi vytrvale. Mají dokonalý cit pro strategii a díky své inteligenci dokáží vymýšlet i realizovat plány, na které se jiní lidé neodváží pomyslet ani ve snu. Chybí jim však přizpůsobivost a chybují tam, kde je třeba improvizovat. Lidé ořešáku nenávidí nepředvídané a nečekané události a překvapení. Nejlépe se cítí v předem dokonale naplánovaných a vykalkulovaných situacích. Ořešáci jsou zvyklí spoléhat se pouze na sebe. K ostatním lidem bývají dosti nedůvěřiví. Dokáží se chovat velmi přívětivě a zdvořile -&nbspovšem jen pokud někdo nezkříží jejich plány. Pak dokáží být pěkně svévolní, někdy i bezohlední. Uvnitř tito lidé nosí dosti složitou dušičku: ve své podstatě jsou sice nesmělí, na druhé straně však neradi chodí po vyšlapaných cestičkách a dokáží být i hodně výstřední. Mínění ostatních lidí je až tak moc nezajímá. Jejich povaha je plná rozporů, rozmarů a protikladů. Málokdy se dá odhadnout jejich příští reakce, navenek se někdy jeví jako velmi tvrdí a autoritativní lidé, uvnitř se však skrývá citlivá bytost plná obav o vlastní existenci. U ostatních lidí se obvykle těší autoritě. Bývají obdivováni, málokdy však oblíbeni. Podobně se lidé ořešáku projevují v lásce. Muž ořešák zpravidla usiluje o roli "dominantního samce", že na chce být aspoň respektována jako samostatně a nezávisle jednající bytost. Jejich partner musí počítat s občasnými výkyvy v chování. Někdy jsou obětaví a nezištní, podruhé dokáží vyvolat žárlivé scény či hádku. Respektují silné a přímé lidi, váží si u lidí pevné vůle a také vyššího postavení. Lidé ořešáku žijí vždy naplno. Pokud něco dělají, dávají do toho vždy celou svojí duši. Když něco chtějí, jejich vytrvalost nezná žádné meze. Pokud něco milují, pak až k smrti. Jsou to lidé vášniví, ale svojí vášnivost dokáží spojit s odpovědností a vyššími cíli. Mezi typické ořešáky můžeme zařadit malíře Pabla Picassa, anglickou královnu Alžbětu&nbspII., filozofa Immanuela Kanta, mořeplavce Jamese Cooka a fyzika Maxe Plancka. Ořešák je poměrně statný strom, který dorůstá výšky 25&nbspaž&nbsp30&nbspmetru a dožívá se 200&nbsplet. Původem pochází spíše z jižní Evropy a byli to právě Keltové, kdo rozšířil jeho pěstování až do Anglie a Irska. Jeho listy, které obvykle opadají během neuvěřitelně krátké doby hned při prvním podzimním mrazíku, silně voní po terpentýnu. Listy ořešáku velmi účinně odpuzují všechen nepříjemný hmyz jako jsou blechy, štěnice, vši, mouchy, roztoče a prý se jim vyhýbají i myši. Je nasnadě, že již naši předkové toho hojně využívali, listí ořešáku se podestýlalo domácím zvířatům. Z ořechových slupek se připravoval jakýsi předchůdce dnešních repelentů: v olivovém oleji se nechaly luhovat zelené slupky z ořechů asi po 6 týdnů na slunném místě. Čerstvé rozdrcené listy se také používaly zevně jako obklad na unavené oči, na kožní vyrážky a drobná poranění. Vlašské ořechy byly vždy považovány za symbol plodnosti. Římané, kteří je nazývali "Jupiterovy žaludky", je házeli na cestu novomanželům. Keltové ořechy bohatě využívali ve své kuchyni a od achovávají si určitý odstup. To z nich dělá výborné obchodníky, politiky, vojevůdce, ale špatné kamarády a partnery. Bláznivě zamilovaný zrozenec tisu je velkou vzácností, právě pro svou uzavřenost a odstup. Partnerské svazky uzavírají spíš z rozumu, než z lásky a většinou zůstávají bezdětní. Pokud již potomka mají, pak velkou část péče o něj a starostí nechávají na svém partnerovi. Sami mají k dětem odtažitý přístup podobně jako jejich strom, který se rozmnožuje prostřednictvím ptáků, což mu zaručuje, že v jeho okolí nebudou žádné mladé stromky. V lidovém léčitelství se odvar z tisového jehličí používal k vyvolání potratů. Zrozenci tohoto znamení nemívají zdravotní potíže, pokud lékaři dokáží respektovat odlišnosti jejich těla. Tak, jako je tis prosáklý jedem, tak i tisoví lidé se často vymykají běžným lékařským normám. Jejich tělo je menší houževnaté a pružné až do vysokého věku. Tis roste pomalu, dožívá se věku až 1000 let a za tu dobu vyroste jen do 20 metrů. Má tvrdé a pružné dřevo, které se používalo na výrobu dlouhých anglických luků. Dnes je ve volné přírodě poměrně vzácný. Tisové porosty se v minulosti neuváženě těžily, protože vysušené a vyleštěné tisové dřevo je mimořádně odolné vůči trouchnivění. Velmi často se s tisem setkáme v městských parcích, kde se hojně vysazuje. Mezi zahradníky je oblíbený kvůli sytě zelené barvě jehličí, které na zimu neopadává a také kvůli pomalému vzrůstu. Proto jej s oblibou používají do živých plotů, které tak nevyžadují častou údržbu. Keltové uctívali tis jako strom smrti a to nejen pro jeho jedovatost. Staří Irové používali tis spolu s kýchavicí a hlaváčem k výrobě jedu, kterým se napouštěly hroty šípů a kopí. Tis také nazývali "rakev vinné révy", protože z jeho dřeva se vyráběly soudky na víno. Irská legenda o Naoisovi a Deirdre vypráví, že po smrti těchto dvou milenců, se do jejich těl zatloukly kůly z tisu, aby se nemohli po smrti milovat. Jenže z kůlů vyrazily výhonky, které vyrostly v mohutné stromy jejichž větve se navzájem propletly. V Bretani se dodnes říká, že kořeny hřbitovních tisů vyrůstají z úst pohřbených. Smrtonosnost tisu umocňuje i to, že z jejich dřeva se vyrábějí nejlepší luky. Jedna z jedovatých látek tisu, sloučenina taxol, se v moderní medicíně používá k léčbě některých druhů rakoviny. Tis byl také jedním z pěti kouzelných stromů Irska známý jako "Strom z Ross". V pověstech je často popisovaný jako "pevné rovné božstvo" (větve irského tisu rostou přímo vzhůru, nikoliv vodorovně jako u tisů v Británii). Jiné jméno tisu bylo "Sláva Banbhy", která byla uctívaná jako irská bohyně smrti nebo "kouzlo poznání" a "královo kolo", což je připomínkou oghamového Ó jakožto písmene smrti. Tento znak Keltské abecedy uzavírá úplný kruh kola pozemského života. Znamení tisu také předchází dvojici nejdůležitějších Keltských svátků. Nejvýznamnější Samhainu byl keltským Novým rokem, jím začínala temná část roku z níž se má zrodit nové světlo a život. Květnovým Beltainem začínala světlá půle roku, čas hojnosti zvěře, bylinek a sklizně. Pro připomenutí věčného koloběhu života v přírodě a vlastního osudu, nosili všichni irští králové brož ve tvaru kola, která se rodově dědila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama