Stoslůvkové povídky 2017_4

20. května 2017 v 19:55 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Možná za to můžou geny: mysl muže versus ženy
Téma: Bezpečnost letového provozu
Fandom: Vtipy
ŽENA:
"Leží tady vedle mě a do stropu se kouká,
v nenávratnu představa jak džíny ze mě souká.
Nad provozem linek dumá, či nad našim vztahem?
Když mě vidí bez líčidel, odsoudil vše šmahem?!
Coby pilot z povolání sbalil svoji letušku,
měla jsem chuť do vdávání, máme dceru Petrušku.
Za deset let přibrala jsem, přibyly mi vrásky,
vlasy šednou, zuby žloutnou, to je konec lásky!
Ne, on už mě nemiluje a najde si mladší,
se kterou mu život přijde o poznání sladší!"
MUŽ:
"Moucha leze po stropě a má se čile k světu,
též musí dbát na pravidla bezpečného letu?!"
 

Stoslůvkové povídky 2017_3

20. května 2017 v 19:55 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Že to není křehká víla viděl hned jak promluvila
Téma: Kapitální úlovek
Fandom: Originální
"Další husa hloupá, která dorazila na schůzku,"
úmysly už přestal skrývat a hleděl jí na blůzku.
V kruzích začal obcházet svůj kapitální úlovek,
sériový vrahoun slizký víc než banda užovek.
"Myslela sis, že přijede chlap na bílém oři?
Nyní krutá realita ideály boří.
Jsem ten vlk co do bran smrti hloupé ovce láká,
vezmu si tě v lesním chrámu, vidíš? Už se smráká.
Tvá noc bude hodně dlouhá, zůstanem sví na věky,"
zdálo se, že při těch slovech zachvěla se bezděky.
"Klidně křič!"
"Pracky pryč!
Kapitální úlovek tě po zásluze ztrestá,
já jsem totiž volavka a tvá za katr cesta."

Stoslůvkové povídky 2017_2

20. května 2017 v 19:53 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Když za srdce chytí nový smysl bytí
Téma: Péče, kterou si zasloužíme, parodie
Fandom: Parodie, Bota jménem Melichar
Minulost zmizela za černou páskou,
když svodům podlehla zmámena láskou.
Źivot nový rozměr získal,
Ládík z Holandska to spískal.
Darované štěstí, co problémy věstí.
Od té doby žila život plný toho pozlátka,
a mateřsky chránila svá milovaná dvojčátka.
Modlí se k nim jako k svatým milovaným obrázkům,
snáz díky nim na své cestě čelí zrádným oblázkům.
Každý šrám jí nad obočím přidělává vrásky,
s denní péčí nadstandardní šeptá: "vy mé krásky".
Prožívala první krůčky, prošlápnutí kramflíčků,
díky nim je ve své kůži, úsměv nosí na líčku.
Tak Lamková pyšně kráčí středem Školní ulice,
dosud nemá konkurenta pro svý zlatý Hromnice.
 


Stoslůvkové povídky 2017

20. května 2017 v 19:51 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Na konci reset, je ti zas deset
Téma: Poslední kapka
Fandom: Originální
V životě jsou start a cíl kolébky a hroby
a signálem ke startu tři porodní doby.
Poslední klapkou za etapou "miminko"
je prosté zvolání slovíčka "maminko".
Dětství končí pubertou a práce pohřbí mládí,
manželství, či kupa dětí ke stárnutí svádí.
Jenže ty jsi nesmrtelná, neb tvá slova žijí,
vytesána klávesnicí v próze, poezii.
Stanou se stálicí, nebeskou planetou,
až roky kmetské ti na dveře zaklepou.
Bylas jednou z davu lidí, v jejich moři kapkou,
u nebeské brány staneš před poslední klapkou.
Ze slov utkán je tvůj ráj, kde Adam potká Evu,
po smrti buď do něj zvána díky svému střevu.

Stoslůvkové povídky 2016_3

20. května 2017 v 19:48 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Dal by za to nejednoho poctivýho bůra, kdyby něčí rukou zdechla jeho noční můra
Téma: Tanec stínů
Po čele spáče přeběhl stín,
to duše pláče pod tíhou vin.
A noční můry už drápy si brousí,
k tanci se chystají, radosti rdousí.
Vrah tiše sténá, zlé sny ho mučí,
v nich jeho oběti útrpně skučí.
Zločiny krvavé nedaj mu spát,
v duši splín, černý blín, oběť měl rád.
Srdce svírá krusta ledu,
do cév proudí kapky jedu.
Neodsouzen, za své hříchy náležitě nepyká,
pocit viny hrdlem stoupá, zločinec se zalyká.
Čelo se orosí a víčka chvějí,
jen noční můry se ďábelsky smějí.
Vyděšený probudí se, ač je ticho v domě,
"já věděl, že řezničina není práce pro mě."


Stoslůvkové povídky 2016_2

20. května 2017 v 19:47 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Dnešní huty na mamuty
Téma: Levná kořist
Někdo facebookové lajky,
někdo v bitvě cizí vlajky.
Někdo ryby, jiný kance,
někdo chlapa s rancem v bance.
Někdo z nosu holuby,
někdo jídlo do huby.
Všichni loví o sto šest,
každému co jeho jest.
Mým revírem obchod bývá,
vstávám, když se rozednívá.
Kořist najdu v letáku,
soupeře mám na háku.
Novodobý Jánošík,
už si chvátá pro košík.
Na slevy mám dobrou mušku,
vykoupit je, to dá fušku.
Řeknu vám, že lehké není,
získat tohle vykoupení.
Jsem však pevný ve své víře,
vykrmuji vnitřní zvíře.
Věřím, že Bůh ocení
každodenní pocení.
Kdo jiný by prolil krev
zbavujíc svět zhoubných slev.

Stoslůvkové povídky 2016

20. května 2017 v 19:38 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
"Hledá se žena, co nevidí háček,
v tom, že je její muž pořádný ptáček.
Můžu jí nabídnout jablka mládí
a splnit nemožné," Rumburak svádí.
"Nestrkám nikam nos a kašlu na patos.
Nesnáším maličké zjizvené spratky,
co pro ně umíraj bosorské matky."
Z toho by spadla snad i brána Jičínská,
když z listu zavane Voldyho kolínská.
"Miluju vepřové, nesnáším souseda,
pěkně mě vysírá ten dědek Lebeda.
Až chytnu ty malé spratky, tak jim zatnu tipec,
hledám ženu, co mi bude obsluhovat skřipec."
Krkovička, stará škola, po krvavé pomstě volá.
Příště se nám podepište, Anonymous píší,
maj radost, že hackovali pohádkovou říši.

Stoslůvkové povídky 2015_2

20. května 2017 v 19:30 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Věrný, vzdor vší nevoli, učitelské řeholi
Téma: Mozky
Už jsi někdy zažil pocit, že máš mozek na mozeček?
Po dnešku mám podezření, že mi v hlavě běhá křeček.
Můj křeček se denně těší na sny v bílé košili,
tohle zažít pradědeček, jistojistě zešílí.
Chtěl jsem se stát učitelem, jít v šlépějích rodu,
dnes jsem blízko vyhoření a na mrtvém bodu.
Porada se opět táhla jako nudle u nosu,
tomu dvojku, tomu důtku, smršť slovního patosu.
Já bych jim tam nalajnoval přes kopírák sardele,
a zapil to dvojkou vína, co se tváří kysele.
Učitelské povolání, to je práce pro hrdiny,
nejvíc ze všeho se těším, hádej dvakrát...
na prázdniny.

Stoslůvkové povídky 2015

20. května 2017 v 19:29 | Skříťa |  (Básnické) STŘEVO
Jak to bylo dál, když jim umřel král
Téma: Za kamna vlezem...
Po cestě předlouhé, kterou šly pěšky,
do tepla za kamna vlezly si blešky.
Žila byla v tomhle domě taky jedna babička,
co na trhu prodávala otrávená jablíčka.
Pod plachetkou hnáty křivé a na hlavě jupku,
už byste ji nepoznali skrz vrásčitou slupku.
Kdysi holka krev a mlíko, na dveře však klepe věk,
když štupuje trpaslíkům sedm párů ponožek.
Po maceše zůstala jí jen hromádka jablíček,
každý týden rozprodá jich na jarmarku košíček.
Úmrtnost se v kraji zvedla, kdopak za to může?
Sněhurka je spokojená, jen ji svrbí kůže.
V královstvíčku zablešeném dávno není poroba,
Sněhurce však paměť vzala Alzheimerova choroba.
Sonda do života muže, jehož brzo svléknu z kůže

5. 11. 2015

5. listopadu 2015 v 13:24 | Skříťa
Domluva jak s nemocným koněm.

Taky máte někdy pocit, že vám lidi nerozumí? A že navíc vy nerozumíte jim? Mám pocit, že u některých existencí to platí dvojnásob. To je prostě jak mluvit hatmatilkou do dubu.

Existují lidi, kteří neslyší na nic, co se týká práce nebo příkazů a zákazů.
Jsou lidi, kteří vám budou do očí tvrdit, že to, co jste před minutou říkali, nikdy nezaznělo nebo alespoň ne v téhle podobě.
Jsou lidé, kterým ať řeknete či napíšete cokoli, nepochopí to a buď to obrátí proti vám nebo proti sobě.

Myslím, že začnu taky trpět výběrovou hluchotou. Je to svým způsobem velmi výhodné. Slyšíte jen to, co slyšet chcete. Žádné urážky, žádné výtky, nulová tolerance k požadavkům na vás kladeným, ano, tomu se říká pohodlný život.

Ode dneška přecházím na znakový jazyk a kašlu na všechny otravné žabožrouty.

Kam dál